Petr Rímský

Ukaž, co umíš

Ahoj, lidi.

Už nějakou chvíli si říkám, že zkusíme do pořadu „Písničkáři sobě“ zařadit nový prvek, kterému říkám „Písnička z publika“. Bude-li v publiku někdo, kdo si troufne zahrát nám jednu svou písničku a tak se představit mému hostu, mně i publiku, můžeme ho vyzvat. Když se nám bude líbit, dáme mu prostor ještě na jednu písničku. Možná to není špatná myšlenka. Ale to nezjistíme, pokud to nezkusíme.

Jak to uděláme?

Prostě se v nějakou chvíli během pořadu zeptáme, jestli nějaký písničkář v publiku je. Zvolili jsme jednoduchá pravidla a vyhrazujeme si právo je třeba časem upřesnit, doplnit či změnit podle toho, co ukáže praxe. Tady jsou:

Pepa Pucholt

  1. Když divák písničkář v publiku bude, umožníme mu zahrát svou vlastní písničku.
  2. Když budou v publiku písničkáři dva nebo tři, vybereme jen jednoho či jednu. Když tam žádný písničkář nebude, hrajeme si dál. 
  3. Divák či divačka zahraje pouze na naše pozvání😊. Poskytneme prostor a technickou podporu (linka, mikrofon...), a taky naše milé a pozorné publikum, kterým se na chvíli sami staneme.
  4. Nástroj je třeba mít svůj, funkční, v ideálním případě s funkčním snímáním. Baterie je třeba zkontrolovat už doma. Pokud si písničkář přinese vlastní kvalitní mikrofon, může jej použít.
  5. Upřesnění: Divák je člověk s platnou vstupenkou. Kytara není vstupenka 😉. Vstupenky a výber pořadu, ve kterém (a komu) se chceš představit, je tady.

No a to je všechno. Tak se těšíme na zpestření a na to, že objevíme zajímavé osobnosti a uslyšíme hezké písničky.

Lidi, ahóóój!

Petr

Koncert v Českém rozhlase Olomouc

10. 06. 2022

Ahoj, lidi.

Někdy před lety Říkal Sandy Nosek, že uděláme koncert v rádiu. Pak se nic nedělo a já nejsem ten, který by se někam cpal. Sandy ovšem nezapomněl a tak jsme to spolu upekli. Jenže nám to dvakrát odložila pandemie, třetí termín Péťova obyčejná rýmička a ochraptělost, no a pak přišla ta smutná zpráva... Myslel jsem, že tím pořad skončil, ale před pár týdny mi začal zvonit telefon a volal Sandy. No sakra, to už snad mají v nebi mobily, lekl jsem se! Byla to jeho žena Jarka a prý co s tím koncertem uděláme. Tak jsme to upekli počtvrté a my po krátké době vyrazili do Olomouce v sestavě Veronika Skočdopolová, Petra Komorášová, Jan Procházka, samozřejmě Rímčák no a taky David Alfik Dewetter, který se snažil pomoct se zvukem na scéně a abychom se trochu slyšeli. Tam je totiž všechno jinak, než jsme zvyklí z koncertů. Kluci zvukařští rádioví na nás byli hodní, produkce taky, nový „průvodčí a rozhovorátor“ Jirka Matějů by dobrým parťákem a věděl!!! To ne vždy bývá... Lidi i v té podivné době přišli a byli fajn. Co víc chtít. Kolik jich bylo u počítačů netuším, ale prý se dívají i v Austrálii 😮! Užili jsme si a tady je záznam, ať z toho taky něco máte. Tak zase někdy někde naživo 🙂.

Lidi, ahóóój!!!

Petr

Inter Arma Silent Musae. Nebo ne?

IMG 20210921 18344904. 03. 2022

Hrát či nehrát? Toť otázka.

Ten Cicerův výrok použil v písni „Král a klaun“ Karel Kryl (kamarád, o kterém někdy napíšu víc) v době okupace vojsky SSSR. Tenkrát jim „alibi“ dělala vojska Polska, Maďarska, Německa (východního) a Bulharska, která ale relativně brzy nahradili další a další „rusáci“. Tak jsme jim říkali a psali je zásadně s malým písmenem, protože to nebyl název národa – Rusové, nýbrž povahový rys! Dohromady bylo v Československu až 750 tisíc cizích vojáků. Asi 150 tisíc rusáků u nás zůstalo přes dvacet let. Ten kus Karlovy písně mi teď zní v hlavě. Překládá se to jako „Mezi zbraněmi Múzy mlčí“ nebo třeba „Ve válce Múzy mlčí“. Našel jsem také imperativní překlad. „Vypukla válka! Zmlkněte, múzy!“

vlajka ukHistorie ale ukazuje, že Múzy nelze umlčet. Ani vypnutý internet a kontrolovaná televize, ani tanky, letadla či rakety nemohou umlčet myšlenku. Možná ani vyhubení lidstva ji nezničí, protože myšlenka je možná součástí vesmíru, pro někoho možná Boha v jakékoli podobě, nevím. Možná by tu písničku, kterou jsem nedopsal, někde v jiném vesmíru a čase dopsal někdo jiný. My tu ale jsme. Teď a tady. Ani ty nejhorší zbraně v lidech samých nás nezastaví. Ani snaha o rozdělení společnosti prostřednictvím jakéhokoli tématu – uprchlíci odkudkoli, Covid, muslimové a teď Putinovo šílenství na pokraji třetí světové války. Já myslím, že je třeba hrát a mluvit. Říkat pravdu, dávat naději, probouzet lásku člověka k člověku.

Těšíme se na Vás!

Petr Rímský