Ahoj, lidi.
Už řadu let dělám pořad „Písničkáři sobě“, který je dalo by se říci takovou pozvánkou do šatny umělců. Hraje se tam kromě vlastních věcí všechno možné, můžeme hrát a improvizovat nejen v muzice, ale i v průběhu toho večera. Udělat to na scéně je dobrodružné a ne každý si na to troufne. Někteří kolegové chtějí zůstat u toho pevně daného, nacvičeného, v čem jsou si jistí. Mají obavu, aby ze sebe neudělali blbce, kteří to neumí. Jiní se na to těší a někteří se po několikáté vracejí. Dokonce už se ani nesnaží vyzvědět, jak ten pořad bude probíhat, protože pochopili, že ani já to nevím. Jinak by to pro mě nebylo tak dobrodružné, jako pro ně. Společně si užijeme písniček i všelijakého slova tu srandovního, tu moudrého, zazpíváme si a vzpomeneme na někoho, kdo má zrovná výročí. Nejlépe improvizovanou písničkou.
Kde to je?
Vždy a zásadně hrajeme v nějakém příjemném a kulturním prostředí (nikoli v putyce), teď už několik let v Divale Fr. Troníčka v Praze. Příjemné a útulné malé divadlo, v centru nejcentrovatějším u metra B naproti Kafkovy hlavy. V 19:00 se otevře, ve foayer si vypijete kafíčko nebo dklenku, pak jdete do kterého hlediště a v 19:30 to vypukne. Po skončení si můžete ještě něco dobrého dát případně si chvíli popovídat s námi komedianty. Prostě krásná a pohodová setkání.
Zahraje někdo z publika?
Už nějakou chvíli si říkám, že zkusíme do pořadu zařadit nový prvek, kterému říkám „Písnička z publika“. Bude-li v publiku někdo, kdo si troufne zahrát nám jednu svou písničku a tak se představit mému hostu, mně i publiku, můžeme ho vyzvat. Když se nám bude líbit, dáme mu prostor ještě na jednu. Možná to není špatná myšlenka. Více informací a pravidla hry jsou tady.
04. 03. 2022
Historie ale ukazuje, že Múzy nelze umlčet. Ani vypnutý internet a kontrolovaná televize, ani tanky, letadla či rakety nemohou umlčet myšlenku. Možná ani vyhubení lidstva ji nezničí, protože myšlenka je možná součástí vesmíru, pro někoho možná Boha v jakékoli podobě, nevím. Možná by tu písničku, kterou jsem nedopsal, někde v jiném vesmíru a čase dopsal někdo jiný. My tu ale jsme. Teď a tady. Ani ty nejhorší zbraně v lidech samých nás nezastaví. Ani snaha o rozdělení společnosti prostřednictvím jakéhokoli tématu – uprchlíci odkudkoli, Covid, muslimové a teď Putinovo šílenství na pokraji třetí světové války. Já myslím, že je třeba hrát a mluvit. Říkat pravdu, dávat naději, probouzet lásku člověka k člověku.